Nebojím se (too much for you)
Den zavřel brány a hodný holky spí.
Ten, kdo se brání, čeká až se rozední.
Mezitím v koutě do ráje zvou tě jít
na sněžné poutě, tou cestou ze všech posledních.
V zádech cítím chladný pohled, hledá si svůj cíl,
v útrobách měst vyčkává až strachem vzdám se všech svých sil.
(Refrão)
Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.
Ode zdi ke zdi jdou kroky, co hlídaj mý...
neslyší na soucit, jsou oporou pro sny matoucí.
Křičí STOP! Jsem poznání !
STOP! Co tě ochrání !
STOP!
Ty bojíš se rán, když nesměle cítí se pekelní andělé.
(Refrão)
Nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám vždy odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.
Vím, co zná můra, když zbloudí.
Smotá do záclon svý touhy pouhý - kouzlí ...
Já vím, že nejsou zlý.
(Refrão)
Já nebojím se toho, co mi dává svět.
Na otázky nečekám, chci odpověď.
Vím, že slyšíš to co já,
vím, že slídíš kde se dá.
Nepočítám výhry ani zklamání.
Jsem hladina, co se k nebi naklání.
Vím, že soumrak musí žít,
já z kůže dám mu pít.
No tengo miedo (demasiado para ti)
El día cierra las puertas y las buenas chicas duermen.
Quien se defiende, espera hasta que amanezca.
Mientras tanto, en un rincón te invitan a ir al paraíso
en un viaje nevado, por el camino de todos los últimos.
Siento en la espalda una mirada fría, buscando su objetivo,
en las entrañas de las ciudades grita hasta que el miedo me agote todas mis fuerzas.
(Coro)
No tengo miedo de lo que el mundo me da.
No siempre respondo a las preguntas.
Sé que escuchas lo que yo,
sé que acechas donde puedas.
No cuento victorias ni desilusiones.
Soy la superficie que se inclina hacia el cielo.
Sé que el crepúsculo debe vivir,
y de mi piel le daré de beber.
De pared a pared van pasos que vigilan los míos...
no escuchan la compasión, son un apoyo para sueños confusos.
¡Detente! ¡Soy el conocimiento!
¡Detente! ¡Lo que te protegerá!
¡Detente!
Temes a las heridas, cuando tímidamente se sienten los ángeles infernales.
(Coro)
No tengo miedo de lo que el mundo me da.
No siempre respondo a las preguntas.
Sé que escuchas lo que yo,
sé que acechas donde puedas.
No cuento victorias ni desilusiones.
Soy la superficie que se inclina hacia el cielo.
Sé que el crepúsculo debe vivir,
y de mi piel le daré de beber.
Sé lo que conoce el límite, cuando se extravía.
Enreda en sus cortinas sus simples deseos - hechiza...
Sé que no son malos.
(Coro)
No tengo miedo de lo que el mundo me da.
No espero respuestas a las preguntas, quiero respuestas.
Sé que escuchas lo que yo,
sé que acechas donde puedas.
No cuento victorias ni desilusiones.
Soy la superficie que se inclina hacia el cielo.
Sé que el crepúsculo debe vivir,
y de mi piel le daré de beber.
Escrita por: Andreas Hemmth / Lisette Alea / Steffan Fernande