Koko
nápis na zdi luna otvirá
strach a závist víru omývá
nemám sílu hnát tě podle zdi
války v míru neznaj oběti
zírám, co se do mě vejde
spát mladej taky prej nejde
chval svobodu a mě to přejde
nesnaž se vykřicět my day!
písmo svaté spici ústa jsou
nemám sílu hnát tě podle zdi
války v míru neznaj objetí
zírám, co se do mě vejde
spát mladej taky prej nejde
chval svobodu a mě to přejde
nesnaž se vykřicět my day!
háv se pýchou spálí
a je víc než hříšné
že dál se v lůně háji
nedozná se hříšné
ví, že stíny tmou nezlomí
smířenou zapoví
zář v sobě zůstat má
zírám, co se do mě vejde
spát mladej taky prej nejde
chval svobodu a mě to přejde
nesnaž se vykřicět my day!
Koko
escrito en la pared la luna se abre
el miedo y la envidia lavan la fe
no tengo fuerzas para empujarte contra la pared
las guerras en paz no conocen víctimas
miro lo que cabe en mí
dormir de joven tampoco se puede
dale gracias a la libertad y eso se me pasará
no intentes gritar mi día!
la escritura sagrada son bocas ardientes
no tengo fuerzas para empujarte contra la pared
las guerras en paz no conocen abrazos
miro lo que cabe en mí
dormir de joven tampoco se puede
dale gracias a la libertad y eso se me pasará
no intentes gritar mi día!
la capa se quema de orgullo
y es más que pecaminoso
que aún en el seno del bosque
no se reconocerá lo pecaminoso
sabe que las sombras no romperán la oscuridad
lo reconciliado lo prohibirá
la luz debe quedarse en mí
miro lo que cabe en mí
dormir de joven tampoco se puede
dale gracias a la libertad y eso se me pasará
no intentes gritar mi día!