Pohrben v nadejich
V zajetí noci
spřádám sítě všech svých vin
Tajemný pocit
na mě dýchá z rozvalin
Roste napětí, tvoje objetí
Jedovatý had
Vůně chladných gest,
uzavřených cest
Kterou mám se dát?
Dál půjdu sám,
co jiného mi zbývá
Vášeň ohnivá
Své pocity skrývám
Jenom spát, jenom snít
A tak dál odejít
Pohřbený v nadějích zůstávám
Pro svůj ztracený klid
Pro tíhu všech těch křivd
V chladivých peřejích klesám
Oprýskané dojmy
Stále stejná šeď
Jeden krok do tmy
Pak už není cesty zpět
Odmítnut čekám
a z otevřených ran
prýští záře hvězd
Její krásná tvář
ďáblu na oltář
Snad se mi jen zdáš
Enterrado en esperanzas
En la prisión de la noche
caigo en la red de todos mis pecados
Sensación misteriosa
que respira en mí desde las ruinas
La tensión crece, tu abrazo
una serpiente venenosa
En gestos fríos,
caminos cerrados
¿Por cuál debo seguir?
Seguiré solo,
¿qué más me queda?
Amor apasionado
oculto mis sentimientos
Solo dormir, solo soñar
y así seguir adelante
Enterrado en esperanzas me quedo
por mi perdida tranquilidad
por el peso de todos esos errores
En las corrientes frías caigo
Impresiones desgastadas
la misma sombra
Un paso hacia la oscuridad
y luego no hay vuelta atrás
Rechazado, espero
y de las heridas abiertas
brotan destellos de estrellas
Tu hermoso rostro
un ángel en el altar
Quizás solo estás en mis sueños