Demiurg: Bílý antikrist
Strnutí starých kostí,
za zády slepota oèí,
co vidìly více než dosti
ve spirále, jež bìsy se toèí.
Zkøížiti kotníky, jen rozpažit ruce,
vprostøed mysli planoucí -
sebou samým prokláti srdce
a zardousit lhostejnost chøadnoucí.
Pak pokynout èíší napìtí,
nech ètvero hrotù lebkou proniká,
zaznívá køik, jež vábí prokletí
a s další ètveøicí trup se potýká!
„Stojím pevnì zaklesnut... Hoøím utváøením k výšinám...
Krvácím proudem otevøení... S génii elementem létám..."
Chladný kov od nohou se plazí,
jak z ocele had tìlo obtáèí -
jeho smìr vìdomím zamrazí...
Že opouští mì levou rukou postaèí!
„Chu nápoje Vùle... Vùnì spáleništì minulých...
Dotek, že skuteènost kol... Naslouchám tonùm, jež hovoøí..."
Zrakem a duchem uvádìných.
Bílý antikrist!
Demiurgo: El anticristo blanco
El crujir de los huesos antiguos,
con la ceguera a mis espaldas,
que vieron más de lo suficiente
en la espiral que se retuerce.
Cruzar los tobillos, solo extender los brazos,
en medio de una mente ardiente -
maldecir al corazón con uno mismo
y estrangular la indiferencia fría.
Luego señalar la tensión del éter,
deja que los cuatro picos penetren el cráneo,
resuena el murmullo, que atrae la maldición
y con otro cuarteto, el torso lucha!
"Permanezco firmemente atrapado... Me elevo con la creación hacia las alturas...
Sangro con el flujo de la apertura... Vuelo con el genio del elemento..."
El frío metal se arrastra desde los pies,
como una serpiente de acero envuelve el cuerpo -
su dirección congela la conciencia...
¡Que me abandona con la mano izquierda es suficiente!
"El sabor de la Voluntad... El aroma de las ruinas del pasado...
El toque, que la realidad envuelve... Escucho los tonos que hablan..."
Guiado por la vista y el espíritu.
¡El anticristo blanco!