Bela (Podbely)
Já včera hučel do Běly o harmonii duší
A poslouchal jsem zardělý, kterak jí srdce buší,
Ach, Bělo, Bělo, Bělo má, sdělila jsi mi suše,
Že člověk taky tělo má, ve kterém sídlí duše.
Ačkoli nejsem zbabělý, já váhal dlouho drahně:
Chtít příliš mnoho od Běly a skončit v mravním bahně,
Jak včera raší podběly na pasekách i jinde,
já dostal dopis od Běly, Běla mi dala kvinde.
Bela (Podbely)
Ayer susurré a Bela sobre la armonía del alma
Y escuché ruborizado cómo late su corazón,
Oh, Bela, Bela, mi Bela, me dijiste fríamente,
Que el ser humano también tiene un cuerpo, donde reside el alma.
Aunque no soy cobarde, vacilé por mucho tiempo:
Querer demasiado de Bela y terminar en el lodazal moral,
Como ayer brotan los podbelos en los prados y en otros lugares,
Recibí una carta de Bela, Bela me dio una pista.