Zjevení
Komnata je do tmy ponoøená,
jen dech spáèù ruší noèní klid.
Najednou však svíce záøí -
tichý smích - a zas je klid.
Dveøe vrznuly - zavál noèní chlad,
temná postava do komnaty vchází.
V èerný rubáš zahalená,
jen oèi jí ve tmì záøí.
Rychlý pohyb - stojí u postelí,
sklání se a šeptá slova smrti.
Vzpøímí se a vztáhne ruce,
dvì živá srdce v pìstích drtí.
Ráno byli nalezeni manželé již mrtvi,
- jak zemøeli nikdo neví.
Øíkalo se, že snad žili v høíchu,
Temnotám, že oni patøili...!
Komnata je do tmy ponoøená,
jen dech spáèù ruší noèní klid.
Najednou však svíce záøí -
tichý smích - a zas je klid.
[OBžALOVANÝ:] "...A tenkát veèer, po pohøbu mých rodièù
navštívil mnì ten tajemný muž,
a jìšte téže noci odvedl si mnì do svého hradu..."
Aparición
La habitación está sumida en la oscuridad,
solo la respiración perturba la tranquilidad nocturna.
De repente una vela se enciende -
risas silenciosas - y vuelve la calma.
Las puertas crujieron - el frío nocturno se cuela,
una figura oscura entra en la habitación.
Envuelta en un manto negro,
solo sus ojos brillan en la oscuridad.
Movimientos rápidos - se detiene junto a las camas,
se inclina y susurra palabras de muerte.
Se levanta y extiende sus brazos,
dos corazones vivos aplasta en sus puños.
Por la mañana encontraron a los esposos ya muertos,
- cómo murieron nadie lo sabe.
Se decía que quizás vivían en pecado,
que pertenecían a las tinieblas...!
La habitación está sumida en la oscuridad,
solo la respiración perturba la tranquilidad nocturna.
De repente una vela se enciende -
risas silenciosas - y vuelve la calma.
[ACUSADO:] "...Y esa misma noche, después del funeral de mis padres
ese hombre misterioso me visitó,
y esa misma noche me llevó a su castillo..."