Cernunnos, Zlatooký Král
Chladný, prastarý ve své vznešenosti
Kořeny kostmi času, větve brány v dál
Síň božského ticha a sloupoví stromů
Toť Karnutský hvozd
Dál kráčí nezlomní pod orlem římským
Jako krunýř želv neprolomitelní
Císař káže pod standartou Jupitera
Rci - Evropa je má!
Tisíce nohou boří se v černou půdu
Lesk pancířů slábne v stínu lesních klenb
Zavírá se hradba z rozšklebené kůry
Když les ožívá
V zeleném soumraku světla zahoří
Lesk božských očí, co se v duše zanoří
Vládcem jest jelen se zlatým parožím
Svým hlasem promlouvá
"Jsem krví i půdou tohoto kraje, jsem pastýřem svých hájů,
I králem s korunou z dubového listí…
Nenechám jed proniknout do žil této země, ni chorobu v její kosti!
Ať probudí se, co spalo po věčnost, pro slávu mého dědictví
Vzbuď se…probuď se…vzbuď se…"
A pak blesk rozťal černou oblohu
Ústa stromů křičí, hoří mohyly
Nahé stíny tančí v záři plamenů
Klan brání svůj kraj
S pomocí bohů - do zbraně!
Koně děsem vzpínají se výš (umírají pod kmeny)
Centurion upouští svůj meč (k smrti je odsouzený)
Stín praporu, kdysi pyšně vlál (havrany rozervaný)
Srdce lesa přetrvá! Cruadalach!
Zlatooký král hledí na horizont
Rodí se nový den v krvi zalitý
Mrtvé prorůstá mech, když mizí v náruči
Matky všemocné
Jasný den se rozlil v rány mýtin svých
Ni stopy karmínu v půvabném listoví
Splacena je daň, dál bohové nás chraň
A les opět usíná…
Cernunnos, Rey de Ojos Dorados
Frío, antiguo en su majestuosidad
Huesos entrelazados en el tiempo, ramas de puertas hacia lejos
Silencio divino y columnas de árboles
Bosque de Carnutes
Avanzan implacables bajo el águila romana
Como coronas de tortugas irrompibles
El emperador ordena bajo la estandarte de Júpiter
Dice - ¡Europa es mía!
Miles de pies divinos en la oscuridad
El brillo de las armaduras se desvanece en la sombra de los arcos forestales
Se cierra la muralla de la corteza desgarrada
Cuando el bosque cobra vida
En el crepúsculo verde, la luz se enciende
Brillo de ojos divinos que se reflejan en el alma
El ciervo con cuernos dorados es el gobernante
Habla con su voz
"Soy la sangre y la tierra de esta tierra, soy el pastor de mis bosques,
Y el rey con corona de hojas de roble...
No permitiré que la espada penetre en las venas de esta tierra, ni la enfermedad en sus huesos!
Hasta que despierte lo que ha dormido por siempre, por la gloria de mi legado
Levántate...despierta...levántate..."
Y luego el relámpago ilumina el cielo negro
Las bocas de los árboles se inclinan, arden las tumbas
Las sombras desnudas bailan en el resplandor de las llamas
El clan defiende su tierra
Con la ayuda de los dioses - ¡a las armas!
Los caballos se alzan con el aliento (mueren bajo los troncos)
El centurión suelta su espada (condenado a muerte)
La sombra de la bandera, una vez orgullosa, ondeaba (cuervos desgarrados)
¡El corazón del bosque perdura! ¡Cruadalach!
El Rey de Ojos Dorados mira el horizonte
Un nuevo día nace bañado en sangre
El musgo crece sobre los muertos mientras desaparecen en el abrazo
De la madre todopoderosa
El día claro se extiende sobre sus heridas
Sin rastro de carmesí en las hojas encantadoras
La deuda está saldada, los dioses nos protegen
Y el bosque vuelve a dormir...