Holka Bláhová
Línou chůzi má a očí pár jak snář,
Moc ráda městem bloumá,
A ve výkladech zkoumá,
Svou krásnou tvář.
Línou chůzi má a místo vět jen smích,
Svět vůbec málo vnímá,
Jak růženka co dřímá,
A líbat jí je hřích.
I tvé skráně zšednou, holka bláhová,
Každého z nás jednou hrobník pochová.
Kéž by ti už příval závoj z očí smet,
Věř mi i já míval těch tvých šestnáct let.
Línou chůzi má a v hlavě jen pár snů,
Ať svět se rve a svíjí,
Jí zdá se jaksi míjí,
Běh příliš všedních dnů.
Chica ingenua
Caminando con gracia y un par de ojos como un adivino,
Le encanta pasear por la ciudad,
Y examina en los escaparates,
Su hermoso rostro.
Caminando con gracia y en lugar de palabras solo risas,
El mundo apenas lo percibe,
Como una rosa que duerme,
Y besarla es pecado.
Incluso tu cráneo se volverá gris, chica ingenua,
Cada uno de nosotros será enterrado por un sepulturero.
Ojalá ya te quite el velo de los ojos,
Créeme, también tuve esos dieciséis años.
Caminando con gracia y en la mente solo un par de sueños,
Que el mundo se desgarre y retuerza,
A ella le parece que pasa de largo,
Corriendo en días demasiado comunes.