Zahrada Čech
Lodička pluje po Labi a kolem samé Polabí,
a kolem samé zahrady s dědečkem Řípem za zády.
Lodička pluje po vodě v tichoučké mírné pohodě,
a když se k břehu přiblíží zahradu Čech si prohlíží.
Ach to je krásy, to je vůní, obzory dálka opíjí,
vysoké nebe v hloubce tůní, Mělnickým vínem připíjí,
země je štědrá, volně dýchá, barevnou náruč otvírá,
široké Labe nepospíchá a sluncem oči přivírá.
Na lukách tančí motýli, stébla se vánkem nachýlí,
když kdesi v dálce pod strání nákladní vlak si uhání.
Stromy se vždycky po roce sklánějí tíhou ovoce,
když podzim barvy namíchá a rána mlhou zadýchá.
Po řece plují spousty lodí jak po veliké dálnici,
naloží všecko co se hodí a jedou k státní hranici,
hranice řekne račte dále a závora je nahoře
a lodi potom plují stále po velké řece do moře.
Když vracejí se po Labi, sirénou zdraví Polabí,
ty břehy samé zahrady s dědečkem Řípem za zády.
Břehy jim zvolna pokynou laskavou rukou máminou,
a vůní kterou rozdává zahrada Čech jim zamává,
a vůní kterou rozdává zahrada Čech jim zamává.
Jardín Checo
Una barca navega por el Elba y alrededor todo es Polabí,
y alrededor todo es jardín con el abuelo Říp a la espalda.
La barca navega por el agua en una tranquila y suave calma,
y cuando se acerca a la orilla, admira el jardín Checo.
Oh, qué belleza, qué fragancia, los horizontes embriagan,
el alto cielo en la profundidad de los estanques, brinda con el vino de Mělník,
la tierra es generosa, respira libremente, abre sus brazos coloridos,
el amplio Elba no se apresura y cierra los ojos con el sol.
En los prados bailan las mariposas, las espigas se inclinan con la brisa,
cuando en la lejanía bajo la ladera un tren de carga se apresura.
Los árboles siempre se inclinan después del año por el peso de la fruta,
cuando el otoño mezcla los colores y la mañana se ahoga en la niebla.
Por el río navegan montones de barcos como en una gran autopista,
cargan todo lo que sea útil y van hacia la frontera estatal,
la frontera les dice 'adelante' y la barrera está arriba
y luego los barcos siguen navegando por el gran río hacia el mar.
Cuando regresan por el Elba, saludan a Polabí con la sirena,
esos mismos bancos del jardín con el abuelo Říp a la espalda.
Las orillas les hacen señas lentamente con la mano amable de mamá,
y el aroma que desprende el jardín Checo les saluda,
y el aroma que desprende el jardín Checo les saluda.