Aneb Jatka Pana Radka
Zvonek zvoní jako divý.
To pošta zpestøí staøence chvíli.
I žene se k vrátkùm s obrovskou pílí.
To tìší se po ránu na dopis bílý.
Za kliku bere, otvírá vrátka.
Na prahu spatøí pošáka Radka.
Radku, Radeèku, co pro mì máte?
Že vy mi od dcerky psaníèko dáte?
Babièko milá, to víte, že dám - odvìtí vlídnì.
Do brašny sahá, dopis jí dává.
Dík za dík dá.
Tu však se Radeèek staøenky ptá:
babièko, malou prosbu na vás mám.
Chce se mi kakat, mohu jít k vám?
To víte, že mùžete, jen pojïte dál.
V budce však Radeèek
vyjmul nùž z brašny.
Strhnut tím plánem.
oboèí vraští.
Teï tiše se vkrádá do svìtnièky,
a vztekle bodá do babièky.
Krev si cáká na kachlièky,
na kamna i na košíèky.
Vykuchal ji jako svini.
Co s tím svinstvem teïka míní?
Ale coby.
Ukájí se rychle dlaní.
Musí pøeci stihnout ještì,
musí stihnout poštu ranní.
El timbre de la locura de Radka
El timbre suena como loco.
La oficina de correos anima al cartero por un momento.
Y las mujeres corren hacia las puertas con gran empeño.
Se alegran por la mañana al ver una carta blanca.
Gira la manija, abre la puerta.
En el umbral ve al cartero Radka.
Radka, Radečku, ¿qué tienes para mí?
¿Que me traes una carta de mi hija?
Querida abuelita, por supuesto que sí - responde amablemente.
Alcanza su bolso, le entrega la carta.
Da las gracias.
Pero Radka hace una pregunta seria:
Abuelita, tengo una pequeña solicitud para ti.
Tengo que ir al baño, ¿puedo ir contigo?
Por supuesto, puedes, solo sigue adelante.
Pero en la cabaña, Radka
saca un cuchillo de su bolso.
Arruinando así el plan,
frunce el ceño.
Ahora silenciosamente se desliza hacia la habitación,
y furiosamente apuñala a la abuelita.
La sangre salpica en los azulejos,
en la estufa y en las cestas.
La destripó como a un cerdo.
¿Qué piensa hacer con ese desastre ahora?
Pero claro que sí.
Se alivia rápidamente con la palma de la mano.
Tiene que hacerlo aún,
tiene que alcanzar el correo matutino.