Kladivo na èarodìjnice

V sobì má posedlej svìt,
nemíní se spokojit s málem,
vybírá pro majetek,
koho obviní ze spolku s ïáblem,
skøípot paleènic, když doznání schází.
Plamenù žár, za høíchy žen.
Svìt èarodìjnic, lidí dvou tváøí.
Všechno se zdá, jak šílenej sen.
Hlad, øetšzy, skøipce, rozžhavenej kov.
Žízen, klešte, bøitce, pár španìlskejch bot.
Tak pøiznání dostane, lehce z dívek ven.
A postaví hranici pro oèistu tìl
Inkvizitor, zvedá svùj køíž.
Horši než mor, Inkvizitor.
Upálí køídla i andìlùm snad,
kam se mu zachce zasekne dráp.
Èerná a bílá, víc nechce znát.
Jen dvou hranic extrém Jezuitù øád.
Inkvizitor, zvedá svùj køíž.
Horši než mor, Inkvizitor.
Upálí køídla i andìlùm snad,
kam se mu zachce zasekne dráp.
Èerná a bílá, víc nechce znát.
Jen dvou hranic extrém Jezuitù øád.