Za Zpìvu Vran

Ty stojíš v mrazivé prázdnotì
a nasloucháš hlasu zimy.
Jsi opilý ledovým vzduchem,
smutnì hledíš do prázdna.

Vnímáš záchvìvy umírajícího slunce.
Ty stojíš a nasloucháš zpìvu vran.
Ten zpìv jako by byl i tvým,
tápeš v pamìti a vzpomínáš.

V kapkách slz nacházíš pochopení.
Ty stojíš a nasloucháš zpìvu vran.
Ta melodie jako by byla i tvou
necháváš se unášet tajemnou písní.

Chlad prostupuje prázdnotou,
ty stojíš a nasloucháš zpìvu vran.
Ta èerná barva jako by byla i tvou,
v tlukotu køídel slyšíš bít zvon.

Polykáš slané slzy,
jsi slabý a tak sám.
Opojen písní klesáš
a z dálky doléhá zpìv vran.