Hodinový Hotel

Tlusté koberce plné prachu,
poprvé s holkou, trochu strachu,
a stará dáma vodvedle zas vyvádí,
zbylo mi po ní zlatý kapradí, pár prázdných flašek,
veterán (..) nadává na revma, vzpomíná na Evu,
jak byla nádherná, ale všechny květináče historku už znají,
ale znovu listy nakloní a naslouchají, vzduch voní kouřem.

Svět je, svět je jenom hodinový hotel,
a můj pokoj je studený a prázdný.

Vezmu si sako a půjdu do baru,
absolventi kurzu nudy pořád po staru,
kytky v klopě vadnou, dívám se okolo,
po stínech, kterou, a já přeci žádnou.
Vracím se pomalu nahoru
a cestou potkávám ty co už padají dolů.
A vedle v pokoji někdo šeptá "Jak ti je"?
Za voknem prší a déšť stejně nic nesmyje.

ref.

Svět je, svět je jenom hodinový hotel,
a můj pokoj je studený a Fialový.