Holka Bláhová

Línou chůzi má a očí pár jak snář,
Moc ráda městem bloumá,
A ve výkladech zkoumá,
Svou krásnou tvář.

Línou chůzi má a místo vět jen smích,
Svět vůbec málo vnímá,
Jak růženka co dřímá,
A líbat jí je hřích.

I tvé skráně zšednou, holka bláhová,
Každého z nás jednou hrobník pochová.
Kéž by ti už příval závoj z očí smet,
Věř mi i já míval těch tvých šestnáct let.

Línou chůzi má a v hlavě jen pár snů,
Ať svět se rve a svíjí,
Jí zdá se jaksi míjí,
Běh příliš všedních dnů.