V útulcích Pro Ztracený

En los refugios para los perdidos

V útulcích Pro Ztracený

Como un segundo yo dividido, una idea bastante loca.Jak rozdvojený druhý já, představa dost bláznivá.
Un juguete en manos de un niño, una mujer que sonríe.Hračka v rukou dítěte, žena co se usmívá.
Un extraño sueño en el que jugaba un doble papel.Podivnej sen se mi zdál dvojroli jsem v tom snu hrál.
En mi propio funeral estuve y en la tumba puse una flor.Na vlastním pohřbu jsem byl a na hrob kytku si dal.

En los refugios para los perdidos beben su tristeza de copas limpias.V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch poháru.
Los recuerdos se clavan en el alma, como enjambres de mosquitos negros.Vzpomínky štípou na duši, jako hejna černejch komárů.

Quien afirme que soy yo, oculta su llanto con risas.Kdo to tvrdí, že jsem to já, smíchem zakrývá svůj pláč.
Quizás no me reconozca, bajo la máscara escondo mi rostro.Možná, že se nepoznám pod maskou skrývám svoji tvář.
En este mundo solo hay miedo, reconozco el color negro.V tomhle světě je jen strach, barvu černou poznávám.
Claramente veo que soy mi propio asesino, me encuentro con los funerales.Jasně vídím, že jsem svůj vrah, funebráky potkávám.

En los refugios para los perdidos beben su tristeza de copas limpias.V útulcích pro ztracený upíjí smutek svůj z čistejch poháru.
Los recuerdos se clavan en el alma, como enjambres de mosquitos negros.Vzpomínky štípou na duši, jako hejna černejch komárů.