Hominis Nocturna

Temnou nocí jdou - jsou stále blíž a blíž

Rozmlouvaj øeèí svou a ty je neslyšíš

ráèej noèní tmou - tou cestou prokletou
Kde není žádný køíž - lebkama posetou
Když desky náhrobní a víka rakví svých
Za nocí odsouvaj - z hrobù je slyšet smích

Pak tanèí pùlnocí...
Za svitu mìsíce...
Stále jich pøibývá...
Už jsou jich tisíce...

A je jich poøád víc - kdy se to zastaví
Až nepøežije nic - až všechny popraví
Až život bude sen - jen stínù hlubokých
Pak vládnout bude smrt - pak vampýrem chci být

Hominis nocturna divný je tvor
V Karpatech zrozený ve stínech hor
Vznešený pohled a pøekrásná tváø
Na kterou dopadá mìsíce záø
Pùlnoèní høbitov on za hrad svùj má
Jen vlkù vytí a zpìv sýèka zná
To je ten život jenž pøál bych si mít
Být pánem upírù a tvou krev pít

Obì si vyhlídnout nerozumnou

Pak za ní plížit se zlou noèní tmou

Ve stínu hlubokém vyrazit vpøed

Tesáky vyrvat jí život a krev

Nasycen zpìt se pak na cestu dám

Zpìt tam kde tyèí se pochmurný chrám

Kde desky náhrobní bez køížù èní

Zpìt do své rakve náš èerný sen snít

Hominis nocturna...